Osobnost
Juraj Jakubisko
Narodil se 30. dubna 1938 ve vesničce Kojšov nedaleko Košic. I když dnes žije v Praze, velkou část svého díla vytvořil na Slovensku, a proto zůstává stále česko-slovenským režisérem, přestože tento stát už dávno neexistuje.
Ve svém mládí, ještě před nástupem na umělecká studia, se věnoval mnohým a skutečně různorodým zálibám: maloval, psal básně, komponoval, hrál amatérské divadlo, běhal, závodil na kole, byl leteckým modelářem, skákal s padákem, létal na větroni.
V roce 1962 po skončení UMPRUMu byl přijat na pražskou FAMU, obor režie. Už během vysokoškolského studia pracoval jako režisér experimentálního divadla Laterna Magica. Svými filmovými experimenty – Posledný nálet, Každý deň má meno, Mlčanie, Dážď, Čakanie na Godota získal úspěchy na mnoha mezinárodních studentských filmových festivalech.
Svůj první celovečerní film Kristove roky natočil v roce 1966. V období po vpádu sovětských vojsk v letech 1968–1969 dokončil filmy Vtáčkovia, siroty a blázni a Zbehovia a pútnici. Cenzurou byl ale v roce 1970 těsně před dokončením zastaven jeho další film – Dovidenia v pekle, priatelia. Díky italskému producentovi Morisovi Ergasovi se však negativ natočeného materiálu uchoval v Římě, a tak film mohl být, i když až po 22 letech, dokončený.
Okolnosti jeho dokončení byly dosti kuriózní. Ergas se už v Římě snažil film sestříhat, ale protože se režisér při natáčení nedržel striktně scénáře a hodně improvizoval, na základě negativu nebylo možné film sestříhat. Juraj Jakubisko sice do Říma propašoval jakýsi “návod” na střih, ale protože nebyla k dispozici ani hudba a i dialogy byly italské, vznikl ne velmi kvalitní film. Definitivně dokončený byl až po revoluci, v roce 1990, samotným režisérem, který navázal na svoji vlastní verzi střihu i scénáře.
Pro Juraje Jakubiska nastalo zároveň těžké období. Slovenská filmová tvorba mu zakázala natáčet filmy, v roce 1975 mu komise dokonce doporučila odejít ze SFT, kromě jiného u něho „nebyly předpoklady, aby vytvářel ať už hrané, anebo krátkometrážní filmy, kterými by se angažoval pro uskutečnění politiky KSČ“.
Po dlouhé době dostal sice povolení točit, nicméně v roce 1979 jeho snímek Postav dom, zasaď strom slavil mezinárodní úspěch na filmovém festivalu v Amsterdamu a vzápětí se ocitl na seznamu zakázaných filmů - a režisérovi bylo znovu zakázáno natáčet.
Z manželství s modelkou a právničkou Ľudmilou Vášovou se mu v roce 1975 narodila dcera Žaneta.
V roce 1985 přišla svatba s herečkou Deanou Horváthovou a v tomtéž roce se jim narodil syn. Poté ještě téhož roku roce natočil filmovou pohádku Perinbaba s Giuliettou Massini, manželkou režiséra Federica Felliniho, v hlavní roli.
V roce 1989 obsadil do svého nového filmu Sedím na konári a je mi dobre poprvé manželku Deanu. O rok později získal první významné ocenění – českoslovenští filmoví novináři zvolili za nejlepší film 80. let jeho dílo Tisícročná včela. Zároveň v tomtéž roce (1990) konečně dokončil i film Dovidenia v pekle, priatelia.
Roku 1992 začal pracovat na dalším filmu – Lepšie je byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý, kde si opět jednu z hlavních postav zahrála i jeho manželka.
V roce 1993 opustil i s celou rodinou Slovensko a definitivně se usadil v Praze, o rok později založila jeho žena Deana producentskou společnost Jakubisko film s.r.o., aby se stala producentkou jeho filmů.
Už pod hlavičkou nové společnosti vznikla v roce 1996 Nejasná správa o konci sveta, která vzápětí získala množství mezinárodních i domácích filmových ocenění.
V roce 1999 se Juraj Jakubisko stal členem Evropské filmové akademie, v roce 2000 byl oceněn jako Nejlepší slovenský režisér 20. století. Za významný přínos k rozvoji filmového umění získal zároveň Zlatou pečeť jihoslovanské kinotéky.
V roce 2001 byl jmenován docentem FAMU, zároveň získal Cenu za celoživotní uměleckou činnost Masarykovy akademie umění.
Za dlouholetý umělecký přínos získal cenu ČFTA – Českého lva v roce 2002.
Do té doby natočil celkem 13 celovečerních hraných filmů. Všechny byly prezentovány na domácích i zahraničních festivalech a dohromady získaly víc než 80 ocenění.
V roce 2003 převzal z rukou prezidenta SR Rudolfa Schustera Nejvyšší státní vyznamenání Slovenské republiky, Pribinův kříž.
Zatím posledním dokončeným filmem Juraje Jakubiska je Post coitum z roku 2004.
V současné době pracuje na finálních úpravách projektu Bathory, který bude mít premiéru na začátku roku 2007.
Kromě práce na filmech a divadelních představeních, není možné nevzpomenout i jiné neméně významné režisérovy aktivity. V první řadě jde o výtvarnou činnost, ve které určitě nezůstává v průměrnosti. Svoje práce prezentuje na samostatných výstavách obrazů, nebo ve spoluúčasti na vernisážích při nejrůznějších příležitostech.
Díky svému typickému rukopisu, plnému alegorií, fantazie a vizionářské obraznosti se o Jurajovi Jakubiskovi píše jako o umělci, který svým magickým realismem v této části světa znamená ve filmu to, co Gabriel García Marquez v literatuře Latinské Ameriky. Mezi jeho časté přívlastky v mezinárodním tisku patří i přezdívka „Fellini východní Evropy“.
FILMOGRAFIE A OCENĚNÍ
MLČANIE - 1963
Ceny a ocenění: Čestné uznání bruselské školy INSAC na mezinárodním festivalu experimentálních filmů v Knokke le Zoute, Belgie, 1964
VYSŤAHOVALEC - 1965
Ceny a ocenění: Zvláštní cena, V. Celostátní přehlídky o umění ARS FILM Kroměříž, 1968
DÁŽĎ - 1965
Zahraniční ocenění: Zlatá medaile v kategorii autorského filmu na X. MFF Grand Premio Bergamo, 1967
Domácí ocenění: Zvláštní cena poroty, V. Celostátní přehlídky o umění ARS FILM Kroměříž, 1968
ČAKANIE NA GODOTA - 1966
Ceny a ocenění: - Velká cena za nejlepší krátký hraný film a II. cena mezinárodní poroty Vysokých lidových škol NSR na XIV. Dnech krátkého filmu v Oberhausenu, Německo, 1967
- Cena Simony Dubreuilh na XVII. Mezinárodním filmovém týdnu v Mannheimu, Německo, 1967
KRISTOVE ROKY - 1967 (celovečerní hraný debut)
Zahraniční ocenění: - XVII. Mezinárodní filmový týden, Mannheim, Německo, 1967:
1. Cena FIPRESCI
2. Cena Josefa Sternberga za nejoriginálnější a nejpřekvapivější film festivalu
3. Cena Jury Vysoké lidové školy
- ZLATÁ SIRÉNA za režii filmů Kristove roky, Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni, Přehlídka Československých filmů, Sorrento, Itálie, 1969
Domácí ocenění: - IGRIC´67 za režii filmu Kristove roky a Zbehovia a pútnici, Bratislava, 1968
- Cena ústeckého Filmového klubu, 1967
- Cena pražských diváků TERPSICHORÉ - Múza lyriky, 1967
- Cena poroty FFP, XVIII. Filmový festival pracujících, Ostrov nad Ohří, 1967
- Cena československé filmové kritiky za rok 1967 za nejlepší československý film roku, udělená r. 1968
- Trilobit 1967, výroční cena FITESu za režii filmu Kristove roky a Zbehovia a pútnici, udělená r. 1968
- Cena za nejlepší film FFP´67 v Bruntále a Cena města Bruntál za nejprogresivnější výkon mladého umělce, udělená r. 1968
- 3. místo v anketě desítky kritiků v Literárním týdeníku Deset „nej“, 1988
ZBEHOVIA A PÚTNICI - 1968
Zahraniční ocenění: - Medaile pro mladé tvůrce (Malý lev), XXIX. MFF Benátky, Itálie, udělená r. 1968
- ZLATÁ SIRÉNA za režii filmu Kristove roky, Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni, Přehlídka čs. filmu, Sorrento, Itálie, 1969
Domácí ocenění: - Cena FINÁLE Plzeň za režii a kameru, 1968
- Trilobit 1968 za scénář, režii a kameru, udělená r. 1969
- IGRIC 1968 za scénář, režii a kameru, Bratislava, udělená r. 1969
VTÁČKOVIA, SIROTY A BLÁZNI - 1969
Zahraniční ocenění: ZLATÁ SIRÉNA za režii filmů Kristove roky, Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni, Přehlídka čs. filmu, Sorrento, Itálie, 1969
Domácí ocenění: - Zlatá růže Lidic, Karlovy Vary, 1990
- Cena FIPRESCI, 1990
- Vítěz ankety Čs. novinářů, 1991
- Cena Československé filmové kritiky za rok 1990, XXIX. FČSF, Bratislava, 1991
DOVIDENIA V PEKLE, PRIATELIA - 1970 (nedokončeno), 1990 (dokončeno)
Ceny a ocenění: Čestné uznání RAI II, Benátky, Itálie, 1990
STAVBA STOROČIA - 1973
Ceny a ocenění: Hlavní cena na VI. MFF technického filmu, Budapešť, Maďarsko, 1973
OMNIA VYVÁŽA - 1975
Cena MFF reklamních filmů, Sofie, Bulharsko, 1975
BUBENÍK ČERVENÉHO KRÍŽA - 1977
Zahraniční ocenění: - Zlatá medaile na MFF ve Varně, 1977
- Zvláštní cena Filmového festivalu v Oberhausenu, Německo, 1978
- 1. cena MFF technických filmů, Budapešť, Maďarsko, 1979
Domácí ocenění: - Cena ARS FILMu Kroměříž, 1978
- Medaile ČSČK II. stupně za obětavou práci, 1978
- Jánského plaketa
POSTAV DOM – ZASAĎ STROM - 1979
Ceny a ocenění: Cena poroty, MFF, Holandsko
NEVERA PO SLOVENSKY - 1980
Ceny a ocenění: Cena smíchu, IV. Festival české a slovenské veselohry, Nové Město nad Metují, 1982
TISÍCROČNÁ VČELA - 1983
Zahraniční oceněn: - Zlatý Fénix za výtvarnou stránku a nejlepší kameru, XL. MFF, Benátky, Itálie, 1984
- Katolická cena, XL. MFF Benátky, Itálie, 1984
- Cena UNICEF, FEST Bělehrad, Jugoslávie, 1984
- Hlavní cena Konfederace španělských filmových klubů za nejlepší film festivalu, IV. MFF Sevilla, Španělsko, 1984
Domácí ocenění: - Cena Čs. novinářů, 1984
- Cena ZČSDU, XXII. FČSF, Banská Bystrica, 1984
- Vítězný film ankety o nejlepší film 80. let, Praha, 1990
- Hlavní cena Ledňáček, Festival českých a slovenských filmů Finále Plzeň, 1990
- Cena čs. filmové kritiky za rok 1983, XXXV. Filmový festival pracujících, léto 1984
PERINBABA - 1985
Zahraniční ocenění: - Cena Gondola – Zvláštní uznání poroty Katolického filmového střediska, XLII. MFF Benátky, Itálie, 1985
- Cena mladého diváka za nejlepší film, IV. Festival mladého diváka (Jeune Public), Lyon, 1986
- Grand Prix Unicef 1986
- Cena diváků za nejlepší film, FEST Bělehrad, Jugoslávie, 1986
- Čestné uznání RAI II na MFF v Benátkách, Itálie, 1986
- Cena mezinárodní poroty za nejlepší speciální efekty, XXIV. Mezinárodní festival dětského filmu, Gijon, 1986
- Hlavní cena Camerio, MFF Rimovski, Quebec, Kanada, 1987
- 2. cena divácké poroty, VIII. MFF pro děti a mládež, Tomaro, 1987
- Zvláštní uznání I. Mezinárodní přehlídka filmů pro děti a mládež, Mar del Plata, 1987
- První cena poroty, I. MFF pro děti a mládež, Buenos Aires, 1987
Domácí ocenění: - Cena za výtvarnou stránku filmu, XXIV. Festival českého a slovenského filmu, Mariánské Lázně, 1986
- Zvláštní cena poroty na Festivalu filmů pro děti, Gottwaldov (dnes Zlín), 1986
- Medaile slovenského filmu, Bratislava, 1986
PEHAVÝ MAX A STRAŠIDLÁ - 1987
SEDÍM NA KONÁRI A JE MI DOBRE - 1989
Zahraniční ocenění: - Čestné uznání a plaketa RAI II, MFF Benátky, Itálie, 1989
- Hlavní cena na MFF Moskva, 1990
- Cena poroty a Cena Alsace Media, XVIII. MFF o lidských právech, Štrasburk, Francie, 1990
- Cena za nejlepší film, Cran Gevriér ’99, Francie
Domácí ocenění: - Cena Martina Friče, FFP zima, léto, 1989
- 2. místo v anketě účastníků VI. letních kurzů čs. filmového umění, Písek, 1898
- Zvláštní cena poroty na přehlídce Dny českého a slovenského filmu, Bratislava, 1990
TAKMER RUŽOVÝ PRÍBEH -1990
LEPŠIE BYŤ BOHATÝ A ZDRAVÝ AKO CHUDOBNÝ A CHORÝ - 1992
Ceny a ocenění: Hlavní cena Zlatý delfín, IX. Festival de Cinema de Troia Setubal, Costa Azil, Portugalsko, 1993
NEJASNÁ SPRÁVA O KONCI SVETA - 1997
Zahraniční ocenění: - Cena za největší umělecký přínos, kamera, MFF Montreal, Kanada, 1997
- Cena za nejlepší režii, Zlatý delfín, Pescara, Itálie, 1997
- Cena za nejlepší režii, MFF San Diego, USA, 1998
Domácí ocenění: - Zvláštní cena nadace českého literárního fondu - Nejlepší filmová režie roku ’98, Praha
- Ceny ČFTA – 4 Čeští lvi ’97 (nejlepší hudba, zvuk, střih, herečka ve vedlejší filmové roli), Praha
- Film se zúčastnil více než 60 mezinárodních filmových festivalů.
Nejasná správa o konci sveta – TV seriál – 1999
POST COITUM – 2004
„Nejlepší vizuální koncepce“ – Slovenský Literarární fond, 2004 Bratislava, Slovak Republic
BATHORY – 2008
Slovenské filmové ceny – 2009, Slovensko
- CENA IGRIC za Výtvarný design filmu Báthory
Nejúspěšnější film na Slovensku všech dob
Český lev – 2009
- Nejúspěšnější film r. 2008
- Nejlepší výtvarný počin roku
- Nejlepší výtvarník a výtvarná koncepce roku 2008
- Nejlepší kostýmní výtvarník roku 2008
Juraj Jakubisko - ceny osobnosti:
„Maverick Award ’98“ – cena umělecké osobnosti roku 1998, Taos Talking Picture Festival, New Mexico, USA
Cena za výjimečné výsledky v uměleckém filmu – MFF Denver ‘98, Colorado, USA
Za významný přínos v rozvoji umění ve filmu byla Juraji Jakubiskovi Jihoslovanskou kinotékou v Bělehradě udělená „ZLATNI PEČEŤ JIHOSLOVENSKE KINOTÉCE“, duben 2000.
„NEJLEPŠÍ SLOVENSKÝ REŽISÉR 20. STOLETÍ“, cena filmových novinářů a kritiků, Bratislava, Slovensko, květen 2000
CENA ZA CELOŽIVOTNÍ UMĚLECKOU ČINNOST Masarykovy akademie umění, Praha, 2001
Cena ČFTA - Český Lev za nejlepší filmový plakát k filmu Kytice, Praha, Česká republika, 2000
Cena ČFTA - Český Lev za dlouholetý umělecký přínos, Praha, Česká republika, 2002.
Nejvyšší státní vyznamenání Slovenské republiky PRIBINŮV KŘÍŽ, Bratislava, Slovensko, 2003
Deana Jakubiskova-Horvathova
Milovaná i nenáviděná, pokorná i panovačná, něžná i tvrdá, uklidňující i provokativní, čirá i kontroverzní, ale vždy plnokrevná žena, osobnost plná energie, nekonformně stojící mimo stádo. Taková je Deana Jakubisková-Horváthová (1958) ve svých divadelních i filmových rolích, a tak je více méně vnímána i ve svém životě. Herecká i lidská osobnost si v posledních letech navíc získala pověst úspěšné producentky.
První filmový debut absolvovala už jako studentka druhého ročníku Divadelní fakulty herectví na bratislavské VŠMU (drama Anonym režiséra Juraje Lihosita). Neuběhl ani rok a z iniciativy ročníkového režiséra Miloše Pietora se začala jako hostující herečka objevovat na prknech Slovenského národního divadla, kde po skončení studia získala trvalé angažmá. Už tehdy měla pověst charakterní herečky s mimořádně širokým záběrem (což potvrdila např. povahově protikladnými postavami v Ibsenově dramatu Heda Gablerová a v Moliérově komedii George Dandin).
Jako členka činohry Slovenského národního divadla má na kontě množství nezapomenutelných postav (Lady Anne v Shakespearově Richardovi III., Hilda v Ibsenově Paní z moře, Sofie v Gribojedových Útrapách z rozumu atd.). První velké uznání divadelní kritiky získala hned po nástupu do Slovenského Národního divadla za ztvárnění schizofreničky Sophie v dramatu Nedeľa, pre bolesť ako stvorená, kde sugestivním vyjádřením „diagnózy“ přesáhla i věkový rozdíl postavy (původně sedmdesátileté!).
V nelehkém období všeobecného vystřízlivění z porevoluční extáze, rok před rozdělením Československa (1992), se rozhodla veřejně hájit federální zájmy a československy orientovanou politiku. Za angažovanost nakonec zaplatila odchodem z divadla, což ovlivnilo i rozhodnutí manželů Jakubiskových přestěhovat se do Čech. Zanechala za sebou nejen dvanáct sezón ve Slovenském národním divadle a úspěšnou dabingovou kariéru, ale také množství televizních rolí (např. v osmidílné Povstalecké historii).
Přiznává, že v jejím životě dominovali tři režiséři, kteří lidsky i umělecky ovlivnili její vývoj: Miloš Pietor, Vladimír Strnisko a hlavně její manžel Juraj Jakubisko. V prvním společném filmu Sedím na konári a je mi dobre ji Juraj Jakubisko obsadil do role naivní fanatické svazačky Želmíry, symbolizující hrůzu politické mašinérie 50 let (1989). V dalším filmu Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý si zahrála charakterově protikladnou postavu - nekonformní fotografku Nonu, která hledá své místo v životě a chaotickém období po pádu totality (1992). V posledním manželově filmu Nejasná zpráva o konci světa (1997) se zhostila nejen hlavní ženské postavy Verony (opět nekonformní, silná osobnost), ale podílela se na něm i producentsky.
Svoji producentskou kariéru zahájila po skončení divadelní sezóny 1993-4 v pražském Divadle Bez zábradlí. Jak sama říká: „Nechtěla jsem se zařadit do dalšího stáda, chtěla jsem být sama sebou, jít vlastní cestou. Jako producentka jsem režisérovi partnerem a navíc mám šanci se herecky, nebo jiným způsobem spolupodílet na tvorbě filmu. Myslím si, že bez hereckého backgroundu bych nebyla dobrá producentka. Dnes jsem 20 hodin denně v práci a jsem šťastná, protože to má smysl.“
Juraj Jakubisko potřeboval producenta a Deana se rozhodla, že společně vytvoří film, který bude nejdražší a nejvýpravnější v historii Československa. Svoje předsevzetí splnila. Film Nejasná zpráva o konci světa (4 domácí a 5 zahraničních cen) reprezentoval Jakubisko film na 60 filmových festivalech v zahraničí.
Z opakovaně odmítaného scénáře básnické balady K. J. Erbena (Kytice, režie F. A. Brabec) pomohla vytvořit kasovní trhák. Film přes ponuré předpovědi lámal nejenom rekordy v divácké návštěvnosti, ale získal i 3 domácí ceny - Českého lva za nejlepší kameru, hudbu a zvuk. Získal také dvě zahraniční ceny a stal se nejnavštěvovanějším filmem roku.
Ve filmu se objevila také v roli dramaturga, podílela se na scénáři, ale největším přínosem bylo vytvoření radikální změny v náhledu na prodejnost jednotlivých filmových žánrů. „Dobrý film je polovina úspěchu a druhá je dobrá distribuce,“ říká. „Dokázala jsem, že komerčního úspěchu lze dosáhnout i s filmem, který má myšlenku.“
Po tomto úspěchu se vrhla do dalšího nevšedního projektu. Opět v režii svého manžela se rozhodla realizovat film mladého scenáristy Marcela Bystroně Post Coitum s Frankem Nerem a předními českými herci v hlavních rolích, který měl premiéru v roce 2004. Tento film získal cenu za Nejlepší vizuální koncepci.
A následoval další, zatím poslední film producentské dílny Jakubisko filmu, výpravný historický thriller Bathory, který už dnes, přestože ještě před premiérou, co do nákladnosti a výpravy překonal zatím nejdražší Nejasnou zprávu o konci světa.
Bathory se stala nejúspěšnější filmem na Slovensku všech dob a získala cenu Igric za Výtvarný design filmu. V Čechách se stala nejúspěšnějším filmem roku 2008 a druhým nejúspěšnějším filmem za posledních 10 let. Českého lva získala Bathory za Nejlepší výtvarný počin roku, Nejlepšího výtvarníka a výtvarnou koncepci roku 2008 a Nejlepšího kostýmního výtvarníka roku 2008.
Originální akcí v produkci Deany Jakubiskové je také jedinečná putovní retrospektiva filmů spojená s výstavou obrazů a grafik Juraje Jakubiska. Tato mezinárodní putovní přehlídka byla zahájena v Paříži, kde se již těšila velké návštěvnosti a získala ohlasy z mnoha stran. Přehlídka dále pokračovala do světa - Kanada (Montreal, Vancouver, Edmonton), USA (New York, Chicago, L.A.), Itálie, Německo.
Deana Jakubisková-Horváthová je ve svých divadelních a filmových rolích, ale i v osobním životě vnímaná kontroverzně - milovaná i nenáviděná, pokorná i panovačná, něžná ale i tvrdá, uklidňující i provokativní. Vždy je ale plnokrevná žena, osobnost plná energie a jednoduše první dáma československého filmu